25. 8. 2011

Vintage metal toys



Včera mi přišel pod ruku tento příspěvek a myslím, že nejsem jediná, kdo si podobnou plechovou hračku přál. Hlavně aby měla hodně knoflíků a různých otáčedel. Ten plech mě na hračce vždycky fascinoval, dodával jí punc opravdovosti a dospěláckosti. Aspoň v mých očích.













6 komentářů:

  1. Lenka Štrosová25. srpna 2011 21:57

    Maruško, přesně, plechové hračky nebyly JENOM hračky. Když si vzpomenu na ty kastrůlky, sporáček, plechovou dráhu s autíčkama, které zmizely v mém dětství !

    OdpovědětVymazat
  2. I love the phone and the little sewing machine. I love your world of toys!
    hugs!

    OdpovědětVymazat
  3. mne taky vzdycky plechovy hracky prisly lepsi, nez ty umelohmotny, bylo to takovy "vic doopravdy", nez najaky jenom trapne detsky "jako" ... krasny fotky!

    OdpovědětVymazat
  4. Všechny plechové hračky mám spojené s tátovou nádražní kukaní. Táta měl totiž v práci starý telefon, vypadal trochu jako tenhle modrý, ale byl plně funkční. Vždycky, když jsem tam byla, mě fascinovalo, jak nejdřív zatočil kličkou, zvedl sluchátko a pak odříkal panu přednostovi čísla vlaků...:-))

    OdpovědětVymazat
  5. Já měla v libereckém divadle jakožto cvrček z Lišky Bystroušky plechové housličky :-)

    OdpovědětVymazat
  6. No ty musely být! A hrály nebo byly na kličku?

    OdpovědětVymazat