Domeček z Krasohrátek

Tyhle domečky jsou určené dětem, které s oblibou tvoří, stříhají, lepí, kutí. Za celým projektem stojí Pavla Petrnoušková, duše Krasohrátek. Včera uspořádala setkání baráčníků, tedy majitelů a fanoušků jejich skládacích Domečků. Projekt je to tak hezký, že nesmí chybět ani zde.

Princip tvoření je založený na práci s tavnou pistolí a pěnovky (mosgumy). Doplňky do domečku se tvoří rolováním, což je prvek vtipný, zároveň velmi přínosný na trénink jemné motoriky. Zajímavé je, že dětem se práce s tavnou pistolí hodně líbí a nechtějí ji dát z ruky ani ti menší.

Projekt poctivě pilovala dlouhý rok, než s ním vyšla na trh. Domeček je vyrobený na míru, je skládací, po stranách má místo klasických uch okénka.

Nespornou výhodou dřeva je, že jej můžete přetřít na jinou barvu a kdykoliv později využít také jako úložný box. 

Barevnost domečků je velmi výrazná, ale nenechte se mýlit, tyhle domečky baví stavět i kluky. Volí si samozřejmě tlumenější barvy, ale tvoří se stejným zápalem jako holky.

Na srazu baráčníků byl pohled na to množství pestrobarevných domků opravdu neuvěřitelný. Každý z nich byl vyroben dětmi. A jejich radost veliká. Takže za mne palec nahoru a tvoření zdar!

web: Krasohrátky
Instagram
Facebook

Birds van der Winkel

Holanďanka Justien van der Winkel miluje ptáky. Pro jejich krásu peří, jejich volnost, pro jejich křehkost a zároveň sílu. Z hedvábí, vlny, přízí a drátu šije drobné výstavní ptáčky, které pošívá jemnými stehy. Dokázala bych se na ně dívat dlouhé hodiny!
web vanderwinkel.bigcartel.com
Instagram

Nakagawa Takeji

Japonský tvůrce dřevěných autorských hraček, objektů a bytových doplňků Nakagawa Takeji vystudoval umění a řemeslo se zaměřením na dřevo a hned po studiích si založil vlastní značku Také Gee, která se okamžitě setkala s úspěchem. Navrhuje velmi osobité postavičky, na kterých kombinuje několik druhů dřeva a jsou opracované s takovou neskutečnou precizností, až člověk žasne. Některé figury jsou vysloveně výstavního rázu a dosahují značných rozměrů. Líbí se mi nápaditost tvarů a sofistikovaný přístup k řemeslu.
web take-g.com
blog

Belanorque

Pod značkou Belanorque tvoří polská výtvarnice a fotografka Norka Katarzyna Niedźwiecka. Nejde o hračky, ale textilní sochy, tvořené z různých materiálů. Hlavičky postaviček navozují dojem masky, vše je stylizované do tajemnosti a lehkého obskurna, jakoby vzpomínky na magickou minulost, kdy lidské bytosti rozuměli řeči zvířat a hvězd. 

Facebook Belanorque
Instagram Belanorque
Web tumblr

Katarzyna se věnuje fotografii, miluje lidové zvykoslovné tradice a její fotografie vyzařují hloubku vnitřní rozechvělosti, sepětí s předchozími generacemi.

Hanka Paulusová

Hadrové hračky Hanky Paulusové si okamžitě zamilujete. Bez přehánění. Poprvé jsem je poznala na Fleru, ale když jsem měla možnost si je osahat naživo, bylo to velké okouzlení. Křehké, tiché, ale překypující radostí. Hanka si vypracovala krásný rukopis s nádechem nostalgické vzpomínky na dětství, která se do vás zavrtá a nepustí. Takové zastavení v čase. Mám radost, že vám mohu zprostředkovat její vlastní slova.
Hračky můžete zakoupit na jejím profilu na Fler.cz nebo si o ně napsat.
eshop: hanka.kytka
email: hanka.kytka@seznam.cz


Czech author Hana Paulusová sews textile toys and she hand paint them. She uses recycled textiles, natural materials, sheep's fleeces, sticks or flax. Toys give an impression of the old and beautiful memories of childhood which we all love so much. eshop Fler: hanka.kytka

"Jsem staromilec.
Čím jsem starší, tím více se chci obklopovat věcmi, co mě lidsky zahřejí – ať je to řemeslná tvorba, kus starého nábytku či architektura nebo vzpomínky na dětství.

Tato zrychlená doba mě děsí a zklidnění nastává, když vezmete do rukou nějaký materiál a vytvoří se dílo. Po všech pokusech, ať se dřevem nebo s hlínou, přišel textil. Šít mě naučila maminka a malovat – nějak to šlo samo už od školy, zkoumání techniky, míchání barev… dar, talent – nevím."

"Tato kombinace ušít třeba medvěda a pomalovat ho, mě učarovala. Dát mu výraz, pohyb jako loutce – ne pracně - jednoduše až primitivně."

"Medvěd nebyl první, ale stařenka, medvěd neměl vlasy a já jsem strašně toužila použít první kousek darovaného ovčího rouna šedé barvy, rozstříhat staré plátěné kalhoty a utěrku. Mám jí dodnes. Dětem se vůbec nelíbila – ale dospělí, ty pochválili. A už jsem byla lapena. Nebudu dělat pro děti, ale pro nás dospěláky. Můžu recyklovat starý textil, hlavně plátna a používat různé přírodní materiály, len, ovčí rouna, nebo klacíky a dřevěné korálky či akrylové barvy."

"Panenky dostávají starobylý styl, šatky s patinou, různé vlásky do copánků nebo něžných drdůlků, medvědi ušmudlanost – výrazy hlupáčků a ňoumů. Koníci – nejraději grošáci – hřívy a ocásky z běleného lnu."

"Kouzlo dětství a vzpomínek se začalo přenášet i na nové majitele těchto hraček. Vznikaly příběhy a jména. Odezvy byly neskutečně dojemné. Mě toto vše naplňuje takovou energií a emocemi, že své postavy vidím všude. Na oprýskané zdi nebo i v mracích. Obličej se rodí i podle nálady. Když je jaro tak veselé, ovečky dostanou kaťata, panenky metličky z vrbových proutků, koníčci do hřívy korálky, medvědi zvědavost."

"V zimě, v čase vánoc přijdou andělé … něžní, pihovatí a pokorní. Ty mám nejraději – vždy si na ně počkám.

"Nemám už žádnou z dětství, ale budu nesmírně šťastná, až jednou mé vnouče bude žmoulat tu mojí po celý svůj život."