Domeček z Krasohrátek

Tyhle domečky jsou určené dětem, které s oblibou tvoří, stříhají, lepí, kutí. Za celým projektem stojí Pavla Petrnoušková, duše Krasohrátek. Včera uspořádala setkání baráčníků, tedy majitelů a fanoušků jejich skládacích Domečků. Projekt je to tak hezký, že nesmí chybět ani zde.

Princip tvoření je založený na práci s tavnou pistolí a pěnovky (mosgumy). Doplňky do domečku se tvoří rolováním, což je prvek vtipný, zároveň velmi přínosný na trénink jemné motoriky. Zajímavé je, že dětem se práce s tavnou pistolí hodně líbí a nechtějí ji dát z ruky ani ti menší.

Projekt poctivě pilovala dlouhý rok, než s ním vyšla na trh. Domeček je vyrobený na míru, je skládací, po stranách má místo klasických uch okénka.

Nespornou výhodou dřeva je, že jej můžete přetřít na jinou barvu a kdykoliv později využít také jako úložný box. 

Barevnost domečků je velmi výrazná, ale nenechte se mýlit, tyhle domečky baví stavět i kluky. Volí si samozřejmě tlumenější barvy, ale tvoří se stejným zápalem jako holky.

Na srazu baráčníků byl pohled na to množství pestrobarevných domků opravdu neuvěřitelný. Každý z nich byl vyroben dětmi. A jejich radost veliká. Takže za mne palec nahoru a tvoření zdar!

web: Krasohrátky
Instagram
Facebook

Kipod

Skvělé, chytré hračky ze dřeva pro všechny kreativní duše vymýšlí a v krásném designu vyrábí izraelská značka Kipod. Moc se mi líbí rafinovaná jednoduchost, kvalitní materiál i nezaměnitelná výtvarná stylizace.

Všechny hračky jsou postavené na tvořivém hraní s materiálem. Základem je dřevěný korpus, který je možné dotvářet pomocí washi pásek, samolepek nebo spojovat provázky. V dětech se uvolňuje fantazie a zároveň trénuje šikovnost a motorika.

Více na jejich stránkách: www.kipodtoys.com


S jejich nápaditým projektorem na vytváření nástěnných obrázků bych se rozhodně nenudila ani já. Dítě si na průhlednou destičku nakreslí obrázek podle šablony, vloží do projektoru a promítne na zeď. A pak může lepit s washi páskama svůj vysněný objekt přímo na zeď. 

Projektor

S CreaTV si můžete zahrát na animátora!

Tvary se spojují pomocí špalíčků a zvířátkům se úsměvy nalepí.

Svazováním tvarů děti tvoří zvířátka podle svého gusta.

Autíčka z čistého dřeva si kluci dozdobí washipáskou… a závod může začít.

Nebo si může sestavit vlastní židli.

Bambulková zvířátka... jako malou mě fo fascinovalo.

Naef

Švýcarská firma Naef vyrábí dřevěné hračky pro malé i velké. V široké nabídce mají designové skládačky, kostky, didaktické a edukativní hračky a zajímavé interaktivní hrátky, barevně inspirované montessori didaktikou. Stojí za to prohlédnout si domovské stránky, mnohé z produktů jsou určené spíše starším, mají až hlavolamový charakter nebo vyžadují značnou dávku trpělivosti. Na designu se podílí více výtvarníku. Firmu původně založil tesař a interiérový architekt Kurt Naef v Basileji v roce 1954 a celý vývoj firmy od malé dílny do hračkářského gigantu je sám o sobě zajímavý.

 

 

 

 

 

V nabídce mají také hračky, které pracují s fyzikálními vlastnostmi. Např. autíčko na sluneční paprsky nebo hračky s optickými klamy.

 

web: Naefspiele

Handmade Montessori

Na polském portále Handmade Montessori je k nalezení pár sympatických hraček tvořených v duchu Montessori pedagogiky. Hravost a srozumitelnost ocení každé dítě, které se rádo zdokonaluje v obratnosti a postřehu. Lety osvědčené principy skládání dílů jsou vytvořeny jednoduše s důrazem na ruční práci.

K vidění jsou také dřevěné hračky Jany Nachlingerové alias JouJou.

Jak se vám Leebee?

Dnes vám představím dalšího českého tvůrce, který se věnuje tvorbě textilních knížek a leporel. Práci Kateřiny Hurákové Chromkové jsem objevila na Fleru.cz,  kde si také její textilní hrátky můžete zakoupit. Nápaditost, dobře odvedené řemeslo, barevná vyváženost a pestrost, to jsou vše znaky kvalitní hračky pro malé děti, kterým se líbí nekonvenčnost a veliká hravost.

Czech artist Kateřina Huráková Chromková sews original soft books and toys.

eshop: Fler.cz
web: Leebee.cz

Jak vznikla tvoje první hračka? Jak jsi se k šití hraček vlastně dostala?
Vlastně je to plynulý proces od dětství. Se sestrou jsme si rády, asi jako všechny děti, hračky vyráběly ze všeho možného. Pro vlastní použití i coby dárky k Vánocům, narozeninám... Jenže zatímco většinu příčetných lidí to opustí v poměrně ranném věku, já zaplavuji nebohé příbuzenstvo svými výtvory dosud. Keramickými, dřevěnými, papírovými, textilními i z rozličných modelovacích hmot.
Obor výroba hraček byl jedním z těch, o jejichž studiu jsem uvažovala, jenže ten rok se zrovna obor neotvíral a tak jsem vystudovala architekturu. Během studia na střední i vysoké škole jsem si své infantilní choutky vybíjela alespoň výrobou textilních loutek a scén pro malé rožnovské divadélko V batohu. No a když se narodily děti, naskytla se konečně logicky dobře vysvětlitelná záminka pro to, moci si v pětatřiceti hrát a nevypadat přitom divně...
Se šitím, alespoň tím systematičtějším, jsem začala tak zhruba před rokem. Začala jsem vymýšlet konkrétní stránky knížky, pak na nějaký čas převážily postavičky, které lze do knížek použít. Dětem se zalíbily a vyžadovaly další a další. První knížku „Dům pro pana Hapa Papatého“ (což je synova zkomolenina jeho miláčka Hafa Chlupatého) jsem dokončila až okolo letošních Vánoc.

Proč šiješ knížky, co tě na nich zaujalo?
Když byla dcerka malinká, dostala od mé sestry jako dárek právě textilní knížku. Byla to hračka, kterou jsem u nás nikdy neviděla, sestra ji přivezla ze zahraničí. Když jsem viděla, jaký má knížka úspěch a jak si s ní dcerka a posléze i syn úžasně vyhrají, začala fantazie pracovat a rozhodla jsem se pro děti vyrobit něco podobného. Je to takový kapesní svět, který můžou mít děti stále u sebe. Před spaním v postýlce, při dlouhé jízdě ve vlaku, autě, v batůžku na výlet. Kdykoliv jej můžou vybalit a zanořit se do něj.

Jak má podle tebe hračka vypadat, co by měla splňovat?
Asi by měla hlavně rozvíjet fantazii, inspirovat k vyprávění příběhů. Měla by být pozitivní, veselá, vzbudit úsměv. Mám ráda, když z hraček sálá osobitý nezaměnitelný charakter. Když vyrábím hračku, mám v hlavě celý příběh, postavičky mají jméno, konkrétní povahu, příbuzenstvo a přátele, svůj zaběhlý způsob života, oblíbené jídlo...Občas mi někdo řekne, že to v nich zahlédl a to je pro mě velmi důležité. Když se mi podaří ten příběh reprodukovat. Vtisknout hračce výraz.

Co tě na této práci přitahuje?
Když nepočítám to, že si mohu „beztrestně“ hrát, je to hlavně úžasná svoboda. Cokoli si vymyslím, mohu hned zrealizovat, aniž bych musela absolvovat dlouhá jednání, konzultace, schvalování úřady, shánění kvalitních dodavatelů, řemeslníků, specialistů a to vše koordinovat a dozorovat.

S jakým materiálem pracuješ a proč?
Momentálně tedy používám k tvorbě hraček hlavně bavlněné látky a provázky, ale je to svět poměrně nedávno objevený. Když mne začaly doma svrbět prsty, padla volba na techniku šití zejména z praktických důvodů. Velmi by mě lákala třeba práce se dřevem, mám také ráda hlínu (keramika je další jeden můj vystudovaný obor), ovšem na jídelním stole v bytě je šicí stroj přeci jen únosnější varianta než svěrák a pila či keramická pec. Šicí stroj mám po mamince, asi 35 let starou Veritasku, které se sice trochu čadí z pedálu, ale jinak věrně slouží, a tak nebylo zapotřebí ani výrazných počátečních investic a mohla jsem se začít propadat do kouzelného hadříkového světa, který mne velmi rychle polapil.

Jaké byly tvoje oblíbené hračky v dětství, máš nějakou schovanou?
Jako děti jsme měly se sestrou velkou spoustu hraček a mnoho z nich jich dodnes přežívá bez větší újmy u rodičů v garáži. Vždycky jsem byla blázen do psů a dlouho byl mým největším miláčkem malý šedivý psík, myslím jeden z prvních modelů štěkacích pejsků (na kovovou páčku připojenou drátkem k hafanovi, která ale záhy odpadla). Měla jsem ho u sebe pořád, vzpomínám si, jak při každém jídle trůnil uprostřed stolu. Dnes je také na zaslouženém odpočinku v garáži a myslím, že v jeho útrobách by se ještě nalezly ukázky některých vybraných pokrmů, kterými jsem ho tehdy hojně zásobila.



















Které knihy máš ráda?
Budu jmenovat spíše autory. Chaoticky, tak jak mi přicházejí na mysl: Zdeněk Svěrák, J. R. R. Tolkien, Marcel Pagnol, Betty MacDonaldová, John Irving, Jan Werich, Miroslav Horníček, A. A. Milne, Irena Dousková, Zdeněk Jirotka, Karel Čapek, Bohumil Hrabal, John Steinbeck, Khaled Hosseini, Astrid Lindgrenová, Robert Fulghum, Jan Neruda, Gabriel García Márquez, Nikolaj Nikolajevič Nosov… :)